I u nás se přišlí Ukrajinci často na nás dívají jako na méněcenné Untermenschy. Jejich výchova k šovinismu – nejde o nacionalismus! jde o fašistický šovinismus – zapustila tak hluboké kořeny, že ji nebude možno vymýtit po celá desetiletí, a možná po sto let. Slovo nacionalismus oni zneužili podle svých vůdců Bandery, Šuchevyče a Melnika. O nacionalismus nikdy nešlo, jde o šovinismus fašistické podstaty.

Šovinismus, vzniklý na západě ( nazvaný podle francouzského autora) je ideologie národní nadřazenosti a současně nenávisti k takzvaným méněcenným národům, kdežto skutečný nacionalismus je vedle uznávání vlastního národa naplněn úctou k národům jiným, což šovinismus zásadně vylučuje! Zatímco nacionalismus lze označit synonymicky jako patriotismus, šovinismus je praotcem fašismu, rozvinutého učením Mussoliniho v italských poměrech. O těchto fatálních rozdílech ideologií se ovšem v dnešních školách takzvané evropské Unie zásadně mlčí, anebo se vše překrucuje.

Mechanismus tohoto procesu byl de facto stejný, jako při rozbíjení federativní Jugoslávie. Tam byly rovněž vypěstovány neoustašovské fašistické síly zejména v Chorvatsku, dále muslimské síly v Bosně, kde dokonce působily trupy Usámy bin Ládina, dokud byl spojencem Západu. Rovněž se zapojily síly takzvané UCK ve vražedném útoku na Srby a Srbům loajální Albánce Kosova. Jak toto vše skončilo, je notoricky známo.

Toto je daleko nebezpečnější fenomén, než porážka ukrajinského vojska. I když Rusové zvítězili, šovinismus a fašismus zůstává dál v západní a střední Ukrajině jako smrtící virová nákaza. Denacifikace se může zdařit pouze tam, kde obyvatelé Ukrajiny nebyli infikování touto ideologickou nákazou. Je to stejný problém, jako byla "denacifikace" Chorvatska, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Albánie, a baltských zemí – kde se ovšem nikdy zcela nezdařila! Nacismus ve všem těchto zemích skrytě přežívali v časech východního bloku, stejně jako fašismus přežíval například ve Španělsku a Portugalsku, v Itálii nebo v Rakousku.

Právě tuto strategii aplikoval například nacistický generál Gehlen ve své knize Zpravodajské služby v akci (u nás vydalo Naše vojsko). Sluší připomenout, že Reinhard Gehlen, kdysi za II. světové války náčelník zpravodajského štábu pro východní frontu, byl po válce omilostněn Američany a sloužil CIA. Poté byl povolán do západního Německa, aby tam zformoval Bundes Nachrichten Dienst – Německou zpravodajskou službu, zaměřenou na země socialistického bloku Varšavské smlouvy. Právě on to byl, který na naše hranice posílal různé agenty, které pak zadržovali naši pohraničníci – a právě tento fakt dnes vyvolává takový hon na naše Hraničáře. Po jeho odchodu do penze převzal centrálu BND v Pullachu u Mnichova další nacista, generálporučík Gerhard Wessel... takto vypadala "denacifikace Německa", můžeme konstatovat s hořkým smíchem.

Existuje na to kopa dokumentů, a dokonce knih nikoli bolševiků, ale západních renomovaných specialistů. Ke klasickým dílům tohoto typu náleží například monografie Erica Lichtblaua, "Nacisté ve službách USA. Jak se Spojené Státy staly útočištěm pro Hitlerovy muže" (U nás vyšla roku 2015). Tak to vypadá s fašismem a nacismem v v takových státech bez suverénní státnosti, jako jsou Kosovo, Ukrajina, Chorvatsko, nebo baltské státy.

Veřejnost záměrně matená lživými výklady dějin těchto zemí, pak nemůže pochopit fenomény, které "jakoby spadly s nebe" po desetiletích údajného vítězství antifašismu a takzvané demokracie. Nic však nespadlo s nebe náhodně a nepochopitelně. Vše připravovaly centrály Západu po dlouhá desetiletí. Hnusné plody tohoto úsilí pak sklízejí dnešní státy od Baltu přes Ukrajinu až po Balkán.